Dnes vám budu vyprávět o jednom zajímavém domě na rohu Fügnerovy a Čechovy ulice. A nejen o domě. Každému domu přece musí vdechnout život lidé. A tak vám povím i něco o lidech, kteří v tomto domě žijí a pracují.

Dům si postavil v r. 1920 architekt Karel Neumann a dodnes je dům rodinným majetkem jeho potomků. Jeho syn, rovněž Karel a rovněž architekt, projektoval slánské náměstí T. G. Masaryka i letní kino ve Slaném. Tento pán byl pradědečkem pana Radka Elišky, jenž v domě, který postavil jeho prapradědeček, provozuje jednak kavárnu a jednak soukromou školičku DS Elíšek.

Zvláštní symbióza, nemyslíte? Jak k tomu mohlo dojít? Zapracovala tu  podnikavost mladých a šikovných lidí a taky trochu – jak už to bývá – náhoda. Najednou začaly věci krásně do sebe zapadat.

 

V přilehlém domě má ordinaci paní doktorka Koumarová, maminka pana kavárníka. Ona i její syn začali přemýšlet. Byla tu lékárna, která příliš neprosperovala. Proč mají pacienti, čekat na ošetření v depresivním prostředí čekárny?  Nebylo by alespoň některým, kterým to zdravotní stav dovolí,  příjemnější počkat u kávy? A byl tu nápad, otevřít kavárnu. Kdo ji ale bude provozovat?

Radek absolvoval bakalářské studium na Fakultě managementu v Hradci Králové, magisterské pak na UK – obor management. Provozuje windsurfing po celé Evropě  a po Evropě také jezdí se svou kapelou Metallica revival z Berouna, jejímž je bubeníkem. Tedy sportovec a taky muzikant.

Profese kavárníka se jeho odbornosti i koníčkům zdá být na hony vzdálená. Ale proč to nezkusit?

Aby toho dobrodružství nebylo málo, na koncertě kapely v Lokti se seznámil odvážný pan kavárník se svou nynější přítelkyní Lenkou Hercíkovou – právě z Lokte.

Lenka vystudovala  Fakultu pedagogickou v Plzni, obor učitelství pro MŠ, předškolní a mimoškolní pedagogiku a měla velice konkrétní představu, jak by měla správná školka fungovat.

 

Posléze zapadl další kamínek do mozaiky událostí. V domě, o kterém vám vypravuji, se uvolnil prostor, který Radek a Lenka využili k vybudování nové školičky ve Slaném.

1. září 2016 byla tedy otevřena „Dětská skupina Elíšek“. Ve školce o děti pečují 4 stálé kvalifikované pracovnice, pro děti tety. Školka má zpracovaný velmi kvalitní vzdělávací program a pořádá i akce pro rodiče. Děti se také seznamují se starými tradicemi, na podzim pouštěli draky, školka pořádá i lampionový průvod a na podzim se konalo „dýňování“. Velký důraz se ve školce klade na výtvarné techniky a motorické dovednosti dětí. “ Nevěřili byste, jak jsou děti šikovné na keramiku,  co všechno dokážou vytvořit“, říká nadšeně Radek, „a tak jsme jim pořídili keramickou pec.“

 

Děti jsou vedeny k  pomoci slabším a potřebným, v březnu se konala sbírka pro autistické dítě.

Zatím co spisuju tento elaborát, dostávám krásnou e.mailovou zprávu: Školka se bude teď na jaře rozšiřovat, získala ve vedlejším domě prostory vhodné pro další třídu. Budou do ní chodit děti,  které už požadavky stávající školky s přehledem zvládají a budou pro ně připraveny náročnější činnosti a složitější hračky. Bude tedy možno uspokojit více rodičů, kteří si přejí v této školce umístit své děti a čekací doba by neměla být tak dlouhá jako nyní. Ona je totiž tato školka ze všech slánských soukromých školek nejhezčí, má svou zahradu a je velice blízko Háje. To umožňuje, aby se všechny aktivity – pokud je to jen trochu možné – odehrávaly venku a děti byly co nejvíce na vzduchu.

Přejme tedy školce i kavárně, ať jim všechny plány vyjdou. A poněvadž bydlím nedaleko, přála bych si stále potkávat ten veselý houfeček spokojených dětí a jejich usměvavé „tety“. Všichni vždycky způsobně pozdraví a člověk má hned po takovém setkání až do večera dobrou náladu.

Milí čtenáři, všimli jste si, že nás v posledních dnech šimrá sluníčko stále víc, zlatice je už opravdu zlatá a ptáci zpívají jako diví, ač se ještě nedávno choulili nedaleko krmítek. A víte, kdo za to může? Mohou za to děti z Elíšku, jejich tety, rodiče, babičky i sourozenci. V neděli 26. března vynesli ze  školky dřevěnou a slaměnou Moranu, která má znázorňovat podle staré tradice zimu. V minulosti ji děti házely do vody. Ale poněvadž žijeme ve Slaném a malinké nožičky dětí by k nějaké vodě těžko doputovaly, vymysleli to ve školce jinak. Odnesli Moranu za Jabloňovou ulici na louku, rozloučili se s ní a pak ji spálili na ohni. Na oslavu si pak opekli buřtíky, všichni si společně pohráli a od té doby tu máme opravdové jaro, nejen to astronomické.

 

Na závěr ještě pár slov ke kavárně. Před vchodem visí každý měsíc program připravovaných akcí.  Pořádají se zde výstavy a jejich vernisáže, různé ochutnávky, přednášky. V kavárně si praží vlastní kávu. Přijďte ochutnat. Kavárna je samozřejmě nekuřácká. Kromě pana kavárníka vás ochotně obslouží servírka a kuchařka Kristýnka Vokurková. A až sem vejdete, nezapomeňte pozdravit. Stalo se to tu pěkným zvykem a přispívá to k velmi vlídnému starofrancouzskému prostředí kavárny.