Jasně, každý člověk je originál, nejsou dva jedinci stejní! Ale pro přehlednost to zjednodušme. Rozdělme lidi do dvou skupin s přihlédnutím k tomu, jak nakládají se svým volným časem.

První skupina, ta bohužel větší. Když je chcete potkat, musíte se vydat do supermarketu. Máte-li štěstí, potkáte je při venčení pejska. A pak už je nepotkáte vůbec, poněvadž sedí u televize a přepínají seriály nebo sledují fotbal, podle toho, zda jde o muže či ženy. Ta druhá skupina je o něco menší, ale nebuďme pesimisté, i takových lidí je hodně. Všude, i na Slánsku.

Jdete do divadla – spousta známých tváří. Jindy si jdete zaplavat do bazénu – a nějakou tvář z divadla tam pravděpodobně uvidíte. A hleďme, na koncertě v Kapli sedí určitě někdo, s kým jste se setkali v bazénu. Babička houpá vnoučka na hřišti a večer ji uvidíte na vernisáži u Hrušků. Je tu Consortium camerale slanense – klobouk dolů před maminami, které zvládají kmitání mezi zaměstnáním a domácností, báječně zpívají a některé ještě cvičí děti v Sokole. Jedete na výlet – a koho to nevidíte na nádraží s hůlkami? Ale vždyť to jsou známé tváře, s nimiž jste se nedávno setkali v muzeu na přednášce! Mám tyhle lidi moc ráda. Potkáte je i na kole, chodí cvičit, jezdí na akademii třetího věku a na Štědrý den si určitě přijdou na náměstí zazpívat koledy.
Tihle lidé nemají čas jen nadávat, pomlouvat, fňukat. Ani jim se nevyhýbají rodinné problémy, nemoci, starosti – ale oni se s tím vším dokáží prát, nestěžují si a rozdávají kolem sebe radost. Zasloužili by si, aby všichni Slaňáci věděli, jací lidé mezi nimi žijí – tak dnes aspoň o jednom takovém člověku.

koldova
Marie Koldová

V Želevčicích najdete krásně zrekonstruované stavení zvané Panský dům. Patří zpěvačce, kterou znáte z různých slánských pódií. Zpívá hlavně swingové standarty a šansony a jmenuje se Marie Koldová.

Prvně jsem se s ní setkala před mnoha lety, když v Panském domě uspořádala výstavu mému synu Tomášovi. Tehdy o něm ještě nikdo nevěděl. Byla to jeho první výstava, báječný odrazový můstek. Na vernisáži mu i zazpívala. Posléze jsem tuhle zajímavou dámu slyšela občas na koncertě. A jednoho dne – kdo se to neobjevil v Hemerkáči u Štěpánky? No přece ta báječná zpěvačka Marie Koldová. Pomyslím si: “Tak vida, nejen muzika, i sport jí něco říká!” Ale ono to nestačí. Zjišťuju, že už ráno před cvičením odvezla jednoho klučíka z Želevčic do Slaného do školy. A mimochodem se dovídám, že dnes odpoledne nemá čas, že veze Davídka do Kladna na balet.

Panský dům
Panský dům

Marie sama děti nemá, ale v patře Panského domu bydlí mladá rodina z jejího příbuzenstva se třemi dětmi. Teta Maruška je pro ně požehnáním. Až zase Marii Koldovou uvidíte na pódiu, vězte, že je to člověk, který rád sestoupí ze světa kumštu třeba do kuchyně, že umí báječné saláty z kysaného zelí a dětem usmaží třeba palačinky, když jejich rodičům přerůstá práce přes hlavu.

Maruška přišla cvičení na chuť, setkáváme se tu pravidelně. Jakmile vejde s úsměvem do tělocvičny, jako by se tam rozsvítilo. Když někdy nepřijde, chybí nám. Nedá-li o sobě vědět, mají všichni o ni starost. Člověk ji musí mít rád, když ji blíže pozná. Přála jsem si spřátelit se s ní. Pozvala mě k sobě domů, pěkně se nám spolu povídalo. Když začala vyprávět o svém životě, otvírala jsem oči: cílevědomost, dřina, vůle, nezdary, konečně výhry, úspěch.

 

Marie je čistokrevná Rusínka. Narodila se ve Strabičevu na Podkarpatské Rusi. Její otec, hajný, přišel se Svobodnou armádou přes Duklu do Čech. Když Podkarpatská Rus připadla Sovětskému Svazu, usadila se rodina v Čechách. Nejprve u Železné Rudy. Marie a její sestra měly do školy 12 km. A tak rodina koupila domeček v Horním Jiřetíně a stěhovala se na Mostecko. Mladá studentka žila na plné obrátky. Gymnastika – 1. výkonnostní třída. Neoficiální královna krásy v gymnastice. Maturita na střední ekonomické škole, práce sekretářky v Záluží u Mostu. Seznámení s budoucím manželem Milanem Koldou, výborným pianistou, a jeho kapelou. Amatérské vystupování, pak svatba, lidová konzervatoř, zkoušky a začátek profesionální dráhy. Karlovy Vary, pak NDR, dokonce jim úředníci povolili Rakousko.

Doprošování se na úřadech bylo však únavné a v kapele se začalo uvažovat o emigraci.
Za normalizace jim ale všem vzali pasy a dva roky měli nucenou pauzu. Když se konečně dostali do Salzburgu, kde byli velmi žádaní a úspěšní, rozhodli se zde zůstat. Kapela se tím pádem rozpadla, muzikanti, kteří měli doma rodiny, se vrátili.

Začátky v zahraničí jen ve dvou nebyly jednoduché. V Rakousku měli dobré angažmá, ale Mariina sestra je zlákala do Kanady, sama tam už dlouho žila. Tam měli zpočátku velké problémy. Ale vzdát se muziky se jim nechtělo. Byla tu vůle a také kus potřebného štěstí.
Nejprve záskok Mariina manžela za nemocného pianistu v Express Hotelu, nejpřepychovějším ve Vancouveru. Pak Marie ještě zazpívala a měli o dobré angažmá postaráno!

O dvojici začal být zájem, hráli a zpívali v luxusních podnicích i na zaoceánských lodích. Byli úspěšní, ale po několika letech začala Marie toužit po jednom místě, kde by mohla mít svůj domov. Jejímu muži věčné cestování vyhovovalo, domov nepostrádal. Začalo mezi nimi doházet k neshodám. Konečné rozhodnutí padlo, když se seznámila s Fredem, přítelem o mnoho let mladším, ochotným vrátit se s ní do Čech.

Nejprve koupili byt v Kladně, po čase Panský dům v Želevčicích, který postupně rekonstruovali a který je teď pro Marii tím vysněným domovem. Zvládli spolu rakovinu, operaci, chemoterapii a konečně i vyléčení. Ale nemoc člověka změní, změnila i Mariin pohled na reálný život. Po sedmi letech se v dobrém s Fredem rozešli.

Dnes žije Marie Koldová sama v Panském domě a pro spřízněnou rodinu z prvního patra zastává funkci správné tety se vším všudy. A co je důležité – zase se vrátila ke zpívání. Různá slánská pódia, Mšené Lázně, Mariánské Lázně, Praha, Karlovy Vary. Občas uspořádá koncert v Panském domě. Koncert? Ono je to vlastně krásné domácké muzicírování, na které si pozve další hosty a je tam dobře muzikantům i posluchačům.

Naposled jsme seděli s manželem a dalšími kamarády a známými v Panském domě pátého listopadu. Maruška zpívala, také David Šarboch, Katka Zímová a ještě další Mariina kamarádka, Karolko Hevessy hrál na klavír. Výborné francouzské vínečko, úžasná atmosféra. Vybavilo se mi v tu chvíli všechno, co mi Marie vypravovala o svém harcování po světě a o své touze mít někde opravdový domov. V Želevčicích ten domov opravdu má a skutečný pocit domova dokáže navodit všem, kteří do Panského domu vkročí. Klid, úsměvy, pohoda, lidé od osmi let do věku kmetského, způsobný Davídek s motýlkem pod krkem. Hluboký zážitek pro všechny zúčastněné. Jako z jiného světa. Tady se nikomu nestýská po počítači, nikdo nekouká do chytrého mobilu. Tady se muzicíruje a hovoří s milými lidmi.

A za to všechno může Marie Koldová, jedna z báječných Slaňaček, které v našem městě potkáte.