Milí čtenáři,
          vždycky mám radost, když mohu do našich novin napsat o něčem pěkném, co se ve Slaném událo. A ejhle, tento týden mi zase přinesl několik pěkných žitků. Napíšu vám dnes alespoň o jednom.

V úterý 14. února se konala v galerii Antik ve Fugnerově ulici vernisáž výstavy obrazů Václava Zemana. A kdo všechno může zato,  že  večer kolem deváté odcházelo z galerie  nejméně čtyřicet či padesát usměvavých lidí, kteří měli pocit, že prožili moc milý večer, večer, který je obohatil a vnesl do jejich života kousek pohody….?


Nejprve autor obrazů Václav Zeman. Starý pán, nar. 1934, žije ve Skutči. Akademický malíř, grafik, tvůrce velmi zajímavých plakátů. Vzhledem k svému věku a velké vzdálenosti od místa bydliště se vernisáže nezúčastnil – ale co – za umělce  musí víc mluvit jeho tvorba.  A na výstavě na vás shlížejí ze stěn jeho lyrické portréty, někdy kombinované s akty.  Většinou ženy, ale jejich podoba není důležitá.  Portréty vypovídají víc o tom,  co tyto ženy prožívají: okouzlení, zamilovanost, smutek, souznění. To vše vyčtete z jejich tváří. Žena před zrcadlem: je sama se sebou spokojená? Hledí na sebe se zalíbením? Nedá vám to, díváte se na obraz a musíte na to přijít.  A Madona. Věčné téma, které snad nedá spát žádnému umělci. Moc krásné, přijďte se podívat.

A teď pan galerista ing. Jiří Hruška a jeho žena Marcelka.  Bez jejich přičinění vám bych teď nemohla psát o svém krásném žitku a nemohli by ho mít ani všichni ostatní, kterým byl tento večer dopřán. Nebudu se šířit o nutnosti kontaktů, spoustě korespondence, obětování spousty volného času – určitě to znáte každý, kdo jste se kdy pokoušel dělat cokoliv pro lidi, ať už to bylo v jakémkoliv oboru . Ale jedno ještě musím zdůraznit. Atmosféra. Něco, co nedokáže vytvořit každý a co je nesmírně důležité, aby se lidé cítili dobře, cítili, že jsou vítáni.  Dobré víno, placičky, koláčky, vlídnost a úsměvy hostitelů. Nebo to dělá ten oheň v krbu? Říká se, že otevřený oheň lidi sbližuje. Ať už je v tom jakýkoliv háček, já věřím, že tu milou atmosféru vytvářejí hlav ně lidé.  Hostitelé i ti, co přicházejí jako hosté. Takhle vlídné prostředí jsem totiž v této galerii nezažila poprvé.


  A nakonec musím ještě napsat pár slov o  ženském sboru Consortium  camerale slanense  pod vedením paní Aleny Šandové. Kdykoliv vidím tyto dámy na podiu, musím je obdivovat. Několik z nich docela dobře znám a vím, že jde o  ženy, které mají hodně náročnou práci, malé či větší děti /ale ono to vyjde nastejno…/ pochopitelně domácnost – a ony si ještě dokáží udělat čas na to, aby si zazpívaly. A nejen to, svou radost ze zpěvu přenášejí i na ty, kdo přijdu na jejich vystoupení.  Tento soubor tedy zahajoval výstavu obrazů Václava Zemana a vězte, že byl ozdobou večera.  Milí Hruškovi, nemohli jste to vymyslet lépe.


             A vy, milí čtenáři, jestli jste teď začali litovat, že jste na vernisáži nebyli, nemusíte být smutní. Výstava obrazů Václava  Zemana potrvá v galerii několik týdnů a manželé Hruškovi vás na ní rádi přivítají. A  soubor Consortium camerale slanense chystá ještě mnoho dalších koncertů.